Předkládané pracovní sešity jsou moderním učebním materiálem, již delší dobu citelně postrádaným našimi klavírními pedagogy, kteří sledují současné trendy ve světovém vývoji metodiky. Ty staví na první místo rozvíjení hudebnosti žáků, vyváženost mezi emocionální a racionální složkou výuky a snahu zabránit mechanické hře na nástroj. Každý učitel ví, že se jedná o důležitý i správný, ale časově náročný způsob vedení žáků, který není snadno realizovatelný v dnes převažujícím nedostatku času, kdy má žák většinou jen čtyřicet pět minut výuky týdně na to, aby se naučil hrát. 

Někteří naši pedagogové si již delší dobu vypomáhají individuálně vytvářenými materiály, které jsou podobné těmto pracovním sešitům a mohou potvrdit, že zvolený postup vede k pozoruhodným výsledkům. Nepochybně se jedná o jeden z nejefektivnějších způsobů, jak vzbudit zájem žáků o hlubší proniknutí do hudby a její teorie, obohatit jejich domácí přípravu, zajistit radostné opakování a tvořivé upevnění poznatků z klavírních lekcí a hlavně účinně zabránit oddělení teoretických poznatků od jimi hrané či vnímané hudby. Čím později se začne rozvíjet hudebnost a vědomé pochopení logiky a smyslu hudebního tvoření, tím větší je nebezpečí bezduché a nezajímavé dětské interpretace. 

Několik pedagogů se tedy již zamyslelo a vytvořilo si zajímavé pomůcky typu pracovních listů, někteří v této oblasti zatím jen nesystematicky či příležitostně improvizují, mnozí se však z pocitu nedostatku času na hodinách podobné práce vzdali. Je to škoda, neboť to žákům může působit nemalé nesnáze při pochopení, zapamatování i při interpretaci a poslechu hudby. Podobné pracovní listy používám v klavírní výuce již třicet pět let a mohu s jistotou potvrdit, že se plně osvědčily. Dosud jsem se nesetkala s dítětem, které by nebavily hudební hádanky, hlavolamy, či hudební stavebnice atp., s dítětem, které by se neradovalo, když dokáže zahrát podle sluchu melodii, která je zaujala, transponovat a obměňovat ji, obohatit harmonií a zapsat do not svůj nápad. Značné problémy však přinášelo vytváření a rozmnožování barevných listů pro každého dalšího žáka. Vydáním tohoto souboru pracovních listů v sešitech se všechny obdobné problémy vyřeší. 

Autorky Pracovních sešitů vytvořily nejen kvalitní materiál na úrovni nejlepších zahraničních textů v této oblasti, ale dávají zároveň celou řadu podnětů a impulsů klavírním pedagogům a jejich žákům k nalézání cest k radostnému objevování hudebních zákonitostí, jejich porozumění a tvořivému uplatňování. Máme tedy v rukou kvalitní, promyšlený, nápaditý a svou barevností lákající učební materiál, který postačí jen otevřít, poutavě navodit jeho využívání a systematicky jej včlenit do přípravy na klavírní lekce. Potom se již můžeme těšit zjištěním, jak jsou děti zvídavé, chytré, schopné, jak snadno se učí hrou a kolik toho za krátkou dobu poznají. 

Tyto pracovní sešity pro žáky klavírních tříd jsou ideálním pojítkem mezi praktickou a teoretickou látkou. V žádném případě nenahrazují předmět Hudební nauka, který rozvíjí hudebnost i znalosti žáka ještě dalšími způsoby. Klavírní pedagogové dobře vědí, že nelze čekat někdy i pár let na dodatečné teoretické vysvětlení žákem hrané látky, a že se dítěti většinou bez jejich přičinění nepromítne do studované skladbičky dříve získaný teoretický poznatek, který nebyl probrán v souvislosti s hrou na nástroj. Zřejmě proto jsem se již dlouho nesetkala s názorem odborníků, že na klavírní lekci se učitel zabývá technikou hry a za ostatní znalosti zodpovídá jen učitel hudební teorie. Naopak, často slýchám v Metodických centrech od desítek klavírních pedagogů názor, že se právě díky nesouladu hry na nástroj a hudebního a teoretického studia v dětství i na konzervatořích potýkali s problémem mechanické hry a s teoretickým vzděláním izolovaným od praktických hudebních činností. Tento problém u nás není dosud optimálně vyřešen. Domnívám se proto, že pokud ne klíčem, pak alespoň významným praktickým příspěvkem k řešení tohoto problému je právě předkládaná publikace. 

S potěšením vítám tyto Pracovní sešity i proto, že již nemusíme posmutněle prohlížet nemalý výběr v zahraničí vydaných obdobných materiálů. Ve světě se stává samozřejmostí, že nejefektivnější způsob výuky tkví právě ve spojení praxe s teoretickým zvládnutím látky od samého počátku studia hry na klavír. Pracovní sešity tedy mají důležité poslání v tom, že učí děti hudebně myslet, teoretické poznatky neoddělují od hry na nástroj, ba právě naopak. Teorie se pro dítě nestává často suchopárným výčtem definic a nepřichází dříve ani později, než ji žák při hře na nástroji procítí, prožije, pochopí, uplatní, upevní a spojí s předchozími znalostmi i dovednostmi. Obě autorky jsem poznala jako odborně fundované, zanícené a tvořivé učitelky klavírní hry při jejich studiu v Metodickém centru HAMU v Praze. Jejich práci věřím, podporuji ji a přeji jí úspěch, neboť v tom případě nepůjde jen o úspěch autorek, ale i těch učitelů a žáků, jejichž cesta do krásného a bohatého světa hudby nemusí vést přes kamení a trní, ale může se stát radostným a dobrodružným výletem za zajímavým poznáním.

Posuzované materiály jsou začátkem cyklu určeného pro výuku základního kursu hry na klavír dětí mladšího a středního školního věku. Jde o doplňující program jak výuky odborných hudebních předmětů (tzv. hudební teorie) tak vlastního programu výuky hry na klavír. Koncepce programu je budována na principech integrace a kreativity, kdy se (oproti konvenčním přístupům) vychází z elementárního hudebního prožitku a teprve odtud se směřuje ke kognitivnímu zvládání pojmů a odborných obsahů výuky. Základem práce učitele je tedy stav poznání individuality dítěte, pochopení jeho způsobu vnímání, myšlení a představivosti - spektra jeho schopností, kdy je třeba postupně nalézat využitelné momenty pro zahájení a rozvíjení efektivní didaktické interakce mezi učitelem a žákem. V tomto ohledu se předpokládá i sebereflexivní přístup učitele. 

Struktura koncepce vychází z psychologicky nahlíženého a v praxi osvědčeného spektra hudebních schopností: (1) smysl pro rytmus - (2) tonální cítění - (3) hudební představivost. 

Tyto tři roviny jsou rozvíjeny simultánně a s respektem k věkovým zvláštnostem i možnostem dětí. Je využito jejich sklonu k hravosti a k neverbálním gestům a projevům ("hraní s pastelkami" - "hraní s tužkou a gumou"). Touto reflexí se rozvíjí asociační spektrum osobního prožitku jak estetického tak i kognitivního: děti tak samy objevují i formulují obecněji založená pravidla - např. v souvislosti s postupně se zpřesňujícím škálováním, s četnými komparacemi směřujícími od obrysového typu poznání k přesnému pochopení. Toto vše s ohledem na zásadu přiměřenosti, soustavnosti, názornosti a postupnosti vjedno, což je velmi důležité pro transfer vědomostí a dovedností. 

Celá práce postupně vzniká v ovzduší cílevědomého vedení dětí v činnostně mnohostranných lekcích klavírní hry po dobu pěti let. Děti hrají, zpívají, vyjadřují se pohybem, malují a zapisují, rozvíjejí posluchačské zkušenosti. V prvních sešitech se jako modely pro dětské činnosti objevuje několik charakteristických skladeb; hojně je užito lidových písní a dětských písní umělých, jež jsou vesměs dětem známy jak ze základní školy, tak z materiálů klavírních škol. 

Charakteristické znaky:

• Odpovídající stupeň vztahu (a současně odstupu od detailních kroků) vůči osnovám souvisí se základním charakterem - jde o smysluplný doplněk běžné hudebně naukové učebnice, potřebný zejména pro klavíristy už od samého počátku: zde je třeba uvážit, že s ohledem na vícehlasou formu realizace už nejelementárnějších skladbiček narůstá nárok na úroveň hudební představivosti, čtení not, hráčskou motoriku - a tím i na příslušnou pojmovou reflexi v míře nesrovnatelné s nástroji čistě melodickými.
• Obsah sešitů je tak - právě v důsledku tolik žádoucího předstihu vůči osnovám hudební nauky - v souladu s osnovami klavírní hry. Tím je jednak zmírněna problematická uniformita v proporcionalitě výuky hudební nauky u různých nástrojů, jednak zdůrazněna vzájemně prospěšná vazba teoreticky naukové a prakticky hráčské výchovy klavíristů.
• Oba sešity mají logickou stavbu, jsou metodicky transparentně uspořádány.
• Učivo je nahlíženo z různých úhlů a je osvojováno různými druhy činností.
• Obsah je logicky a přehledně členěn, přesto se předpokládá podstatný přístup i individuální přínos kreativního, aktivního a kontaktivního pedagoga; materiály nejsou určeny k mechanickému napodobování a pouhému pasivnímu přejímání návodů. Vždy je třeba zvažovat volbu několika postupů různé obtížnosti a funkčnosti, sledovat vztah vynaloženého žákova i učitelova pracovního úsilí k zjištěnému edukačnímu efektu.
• Oba sešity jsou vzájemně logicky spjaté - i v tomto ohledu je výše naznačená naděje na kompatibilitu zamýšleného cyklu plně oprávněná.
• Předností práce je její grafická podoba; nejde ovšem o samoúčelné "obrázkování", spíše o symboly než o výtvarné artefakty, takže je otevřen široký prostor pro uplatnění vlastní fantasie dítěte - a ovšemže i učitele.
• Text, názorné obrázky, podoba pracovních kartiček (příloha určená na rozstříhání), vzorná grafika notových záznamů, úroveň zadání úkolů, volba hudebních ukázek a celkový rozsah materiálu jsou přiměřené věku dětí.