1. Úvod
2. Violoncella

Violoncello, zkráceně či lidově označované jako cello („čelo“), patří do rodiny smyčcových nástrojů a svojí velikostí se řadí mezi violu a kontrabas. Kromě sólového využití je běžnou součástí komorních, smyčcových i symfonických orchestrů. Nejčastěji se používá v klasické hudbě, ale své místo nachází stále častěji i v hudbě populární.

Cello má podobnou stavbu těla jako housle, akorát jeho trup je přibližně dvakrát delší a výška lubů čtyřnásobná, proto má jeho zvuk hlubší tón. Cello má 4 struny (C, G, d, a), laděné v čistých kvintách, tj. o oktávu níže než viola.

Na violoncello se hraje v sedě, drží se mezi koleny. Nástroj se o zem opírá bodcem.

Vyrábí se podobně jako housle v několika velikostech: 1/16, 1/8, ¼, ½, ¾ a 4/4.